Na to, že se minimálně v českém bulvárním tisku bez ostychu lže a podvádí už jsme si kupodivu již téměř všichni zvykli. Zda je to tak normální i v civilizovaném zahraničí bohužel nevím, ale vzhledem k desítkám let tamních zkušeností s volným trhem, demokracií a zejména k jejich funkční justici doufám, že tak tristní stav jako v Česku nikde na západ od nás není. To, že se k podobným praktikám uchyluje poslední dobou už i solidní tisk jako např. Hospodářské noviny, na to si pevně věřím nezvykneme.
Nemusím mít rád všechny celebrity, ale spravedlnost přeji všem, tedy např. i mnou nepreferované zpěvačce Heleně Vondráčkové. To, že české postkomunistické soudy pro mne velmi překvapivě usoudily, že i prokázaná lež je pro novináře nepostižitelná, či odbytá jen směšnou pokutou v řádu desítek či pár set tisíc, je smutný fakt. Českému bulváru tak nic nebrání v tom, aby hned další den přišel s další lží a podvodem na čtenáře, neboť vyššími prodeji si na pro média podobně směšné pokuty od českých soudů velmi rychle vydělají.
Můžeme si za to však jen my sami, valná většina z nás si totiž evidentně kupuje noviny zejména kvůli monstrózním titulkům na první straně! Právě jen díky tomu, že existuje poptávka po zprávách o smrti (viz zvýšené náklady bulváru po sebevraždě skladatele Svobody, úmrtí zpěváka Matušky, tragická havárie autobusu u Nažidel a pod.), šťourání se v soukromí (čeští takzvaní „novináři“ vybírají celebritám i popelnice a popisují pak čtenářům jejich obsah), radosti z cizího neštěstí (havárie, rodinné spory a pod.) a dalších nechutností, mohou existovat i bulváry a jejich lži.
Chápu, že bulvární tisk do spektra médií v demokracii patří, a když píší o přiopilých poslancích placených z našich daní, zveřejňují fotky nahého premiéra na mezistátní návštěvě nebo přistihnou celebritu či dokonce prezidenta na záletech, nevadí mi to. Koneckonců v dnešní době Internetu a foťáků v mobilech se vše velmi rychle může objevit kdekoliv na webu, takže i kdyby danou osobu při milostných avantýrách někde u vínka nenachytal bulvární novinář, může tak snadno učinit i kterýkoliv anonymní návštěvník restaurace. Zde si tedy musí udělat ti chytaní pořádek především u sebe (neopíjet se na veřejnosti, chovat se úměrně svému postavení a pod.) a nejlépe když už se něčím proviní a jsou přistiženi, přiznat se.
Když však český bulvár evidentně lže a podvádí, což nakonec prokáže i soud, to už jde mimo mé chápání. Úplně ale vidím šéfredaktora bulváru tlačeného majiteli novin k ziskům a tedy k vyšší čtenosti, jak tlačí na své redaktory, aby denně donesli nějakou špínu. No a někteří myšlenkoví chudáci, když už se nic reálného a pro bulvár zajímavého nestane, či nenajdou zrovna nic v popelnici, tak si holt něco vymyslí, aby nepřišli o práci. Protože i v bulvárních médiích pracují profesionálové slova a mají své dobře placené právníky, ti šikovní pak vždy onu lež zabalí do několika pravdivých informací a běžný čtenář pak obvykle nemá šanci poznat, že čte téměř denně nějaké lži a výmysly.
Co je však pro mne osobně nejvíce šokující, když k podobným praktikám někdy (že by okurková sezóna?) přistupuje i
takzvaný solidní tisk (např. MF Dnes), či dokonce ekonomické deníky! Např. zrovna v minulém týdnu Hospodářské noviny informovaly, že chce jedna v Česku působící menší firma koupit druhou oproti ní obrovskou, což se mi od první chvíle nezdálo reálné, když obě firmy celkem dobře znám. Ona velká firma totiž jako jedna z mála na českém trhu i nyní v době ekonomické krize stále roste co do tržeb i zisků, z vlastních zdrojů i letos výrazně investuje do nových technologií a evidentně tedy nemá potřebu cizího kapitálu. Menší firma by té větší nepřinesla ani zajímavé zákazníky, ani know-how, ani úspory, bylo to tedy celé prapodivné. V článku však nechybělo vyjádření konkrétních osob od obou stran, chybělo v něm nějaké jasně vyjádřené dementi a vyšel v do té doby pro mne naprosto solidních novinách. Proto jsem i já pomalinku začal uvažovat, že na každém šprochu je pravdy trochu a že třeba skutečně může časem například k nějakému menšímu odkupu akcií dojít.
Protože však celé mé vzdělané a v obchodě zkušené okolí začalo celé události popisované v Hospodářských novinách ihned plně věřit, nedalo mi to a ověřil jsem si ji (zřejmě narozdíl od šéfredaktora HN) přímo u zdroje – u obchodního ředitele „prý kupované“ společnosti. Dostal jsem k dispozici plné znění odpovědi podle HN „prý kupované“ společnosti a ejhle! Hned v první větě oficiální odpovědi pro Hospodářské noviny stálo zcela jasně, že k žádným jednáním ohledně odkupu rozhodně nedochází, ani to není v plánu! Kdyby však tuto zásadní větu Hospodářské noviny otiskly, nemohl by jejich bulvární a podvodný titulek znít, že „Firma A chce firmu B“, ani byt tak nemohl vyznít celý jejich lživý článek (lež „Firma A vyjednává o koupi blíže neurčeného podílu ve firmě B“)!
Je tedy štěstí pro celý český obchodní svět, že již Hospodářské noviny nejsou jediným ekonomickým deníkem u nás, jako tomu bylo po dlouhé roky, kdy firmy v podstatě neměly jinou možnost kde inzerovat či zveřejňovat své zprávy dané cílové skupině. Nyní už pěkně šlape Hospodářským novinám na paty nový deník E15, takže ještě pár takových novinářských „kachen“ a nejenže Hospodářským novinám dál bude výrazně klesat náklad a počet předplatitelů, ale začnou přicházet i o významné inzerenty a své dobré jméno.
Doufejme, že se do té doby někdo zodpovědný v Hospodářských novinách zamyslí a místo směřování k bulváru budou dál dělat to, co jim tolik let výborně šlo. Monopol není ale nikdy dobrý pro zákazníka, potažmo čtenáře či inzerenta, takže i když E15 čtu od začátku denně (jsou to noviny obsahem přesně dle mého vkusu) a Hospodářské noviny jsem nikdy (ani jako někdejší ředitel firmy se stomiliónovými ročními obraty) denně nečetl, přeji oběma deníkům, aby na českém mediálním trhu zůstaly.